Klement Gottwald

Klement Gottwald
4. prezident Československa
Ve funkci: 14. června 1948 – 14. března 1953
Předseda vlády	Antonín Zápotocký
Předchůdce	Edvard Beneš
Nástupce	Antonín Zápotocký
15. předseda vlády Československa
Ve funkci: 2. července 1946 – 15. června 1948
Prezident	Edvard Beneš
Předchůdce	Zdeněk Fierlinger
Nástupce	Antonín Zápotocký
Náměstek předsedy vlády
Ve funkci: 4. duben 1945 – 2. červenec 1946
5. předseda KSČ/generální tajemník ÚV KSČ
Ve funkci: 1929 – 14. března 1953
Předchůdce	Bohumil Jílek
Nástupce	Rudolf Slánský
Ve funkci: 5. ledna 1945 – 6. září 1951
Předchůdce	Rudolf Slánský
Nástupce	Antonín Novotný
Poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění
Ve funkci: 1945 – 1948
Poslanec Národního shromáždění
Ve funkci: 1929 – 1939
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Československo Československo
Složka	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Doba služby	1915–1918 1918–1920
Bitvy/války	první světová válka
Narození	23. listopadu 1896 Dědice u Vyškova Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. března 1953 (ve věku 56 let) Praha Československo Československo
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	česká
Choť	Marta Gottwaldová (1928–1953)
Děti	Marta Čepičková
Příbuzní	Alexej Čepička (zeť)
Sídlo	Rodný dům Klementa Gottwalda
Zaměstnání	politik
Profese	truhlář, novinář
Náboženství	ateismus
Ocenění	Řád budování socialistické vlasti Řád socialismu
Podpis
Webová stránka	oficiální články
Commons	Klement Gottwald
znám jako první dělnický prezident
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klement Gottwald (23. listopadu 1896 Dědice^[1] – 14. března 1953 Praha) byl československý komunistický politik. Od roku 1929 byl poslancem Národního shromáždění. Po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra v první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen prezidentem Československa, byl jím až do své smrti. Třebaže se na začátku stavěl proti politickým procesům, nedokázal sovětským tlakům vzdorovat^[2]. Byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců, spolupracovníků a nevinných lidí (včetně Milady Horákové).